Dopravní situace v našem městě již dávno dosáhla kritických mezí. Není to tak dlouhá doba, kdy se ve městě objevil první semafor (přechod ke škole Na Výsluní) a kdy průjezd celým městem byl otázkou chvíle.
Před několika lety byl vypracován dopravní model, který je dobrým nástrojem k řešení přetíženosti některých ulic a křižovatek. Je však potřeba s tímto modelem pracovat, aktualizovat ho a začleňovat výsledky do dopravního řešení. Ohlédneme-li se s dopravním inženýrem Petrem Krásným za vývojem dopravních řešení na území našeho města, nezdá se, že by se jednalo o promyšlené postupy zlepšující situaci.
Mrzí mě, že realizované změny připomínají náhodné až chaotické pokusy, které situaci nijak nezlepšují. Některé spíše zavání šikanou, jako například zákaz odbočení vlevo u spořitelny, kdy se po osazení značky městská policie okamžitě soustředila na pokutování řidičů, kteří se změny v dopravním řešení nevšimli. Pomíjím fakt, že tato změna situaci v křižovatce spíše komplikuje, než zlepšuje. Les změti dopravního značení a kombinací hlavní silnice, obytných zón, vedlejší ulice s dej přednost v jízdě, nebo stůj, dej přednost v jízdě v obytných oblastech našeho města už jsou tak jen jakousi třešničkou na dortu.
K dopravní situaci patří také chodci a cyklisté. Rád chodím naším městem a bavím se s lidmi, co jim komplikuje život, a sleduji dění na ulicích. Mnohokrát jsem slyšel postesky na stav chodníku a na neprůjezdnost města pro cyklisty. Sleduji-li chodce a vidím, jak se ti neznalí dostávají do svízelných situací, když chybí bezpečné přechody a bezbariérové napojení chodníků – pokud v daném místě chodník vůbec je, případně pokud je schůdný. Z některých částí města dokonce neexistuje pěší spojení s centrem města. Cyklotrasy městem jsou jen dlouhodobým snem všech, kdo by rádi ulehčili dopravě tím, že místo autem pojedou na kole. Slyšel jsem již od vedení města mnohokrát, že to či ono je prioritou a cyklotrasy to jsou minimálně 8 let. Proč se však nic za tolik let nestalo? Odpověď je právě možná v té nahodilosti a chaosu dopravních řešení.
Samostatným tématem je také městská hromadná doprava. Pro mě z nepochopitelného důvodu se v našem městě prakticky rezignovalo na hromadnou dopravu a vše bylo vloženo jen do systému Pražské integrované dopravy (PID), což v praxi znamená, že efektivní hromadná doprava funguje mezi brandýským náměstím a autobusovým nádražím ve Staré Boleslavi. Přitom i malé alpské obce jsou schopny zajistit svým obyvatelům často až překvapivě efektivní hromadnou dopravu (jak pro děti do školy, tak pro seniory a obyvatele za nákupy) a to v neporovnatelně složitějších podmínkách. Neřešením této otázky zatěžujeme město systémem „mama taxi“.
Řešením celé této situace je vzít rozum do hrsti a systematizovat postup. Je nutné v souladu s aktualizovaným dopravním modelem provést revizi způsobu dopravních řešení ve městě, zahrnout požadavky na cyklotrasy, pěší průchodnost městem. Celý tento dopravní mix poté řešit komplexně. Neznamená to však, že musíme do dopravních řešení investovat obrovské částky, mnohdy stačí jednoduché úpravy a změny značení.
(publikováno v ML 6/2022)